Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bohužel poměrně málo hudebních událostí přináší tahle podělaná doba koronavirová, takže by se klidně dalo říct, že každou novinku, která vzejde na světové scéně nejtvrdší hudby, můžeme skoro vyvažovat zlatem. A co teprve, když se stane věc prakticky nečekaná a již téměř nedoufaná a nové album vydají birminghamští dráteníci BENEDICTION, se ztraceným synem Davem Ingramem znovu za mikrofonem k tomu navíc. To abyste rovnou vyvalili sudy.
Protože dvanáctiletá nahrávací pauza je na téhle bestii zatraceně znát, a i když zůstává věrná svému jednoduchému death metalu – nebo možná právě proto, slušelo by se podnítit diskuzi – zní v roce 2020 jako kdyby nikdy neskončily zlaté časy kovu smrti a nakládá jako opravdový pán. Šlachovitý, charismatický a sebevědomý až na půdu.
Je možná trochu symbolické, že v okamžiku, kdy se do kapely vrátil její hlas z časů nejhojnějších (zajímavé je i srovnání, podle kterého Dave Ingram strávil v BENEDICTION prozatím celkem deset let a natočil s nimi pět alb, zatímco jeho následovník a předchůdce v jednom Dave Hunt to natáhnul na jedenadvacet sezón a pouhopouhé dvě dlouhohrající nahrávky), i ona sama se obrazně vrací do stejného časového období. K tomu samozřejmě za daleko jiných nahrávacích a zvukových možností a s rytmickou omladinou, což možná rovněž hraje svou roli. Ten výsledek zkrátka ani nemohl být jiný.
Naznačil to už ďábelský klip k ještě ďábelštější skladbě „Stormcrow“, v němž mimochodem Dave Ingram s lahví vína v křesle diktuje mnohem přesvědčivěji než nastoupená četa norských černokněžníků do jednoho ověnčených kulometnými pásy, a kompletní album „Scriptures“ to podepisuje vlastní krví. Takhle zní soundtrack k ódě na jednoduchost, takhle se valí ocelové šrouby do metalistovy hlavy.
Celoživotní projekt sekernických mistrů Darrena Brookese a Petera Rewa prostě za ty roky studiové absence vyhladověl a o to ostřejší koktejl klasické smrti teď namíchal. Ze surové riffové matérie, s minimem melodických příspěvků (ostatně jako vždy), ale protentokráte s maximálním smrtícím potenciálem. Jeden úplně cítí, jak vzduchem lítají ocelové špony, když se do toho BENEDICTION opřou, a jak mu krásně mrazí v zádech, když Dave Ingram zařve třeba zlehka pozměněnou variaci názvu skladby „Tear Off This Fucking Wings!“.
„Scriptures“ je jako bible death metalu ze staré školy, kterou někdo našel ležet zaprášenou v nejzadnější kostelní lavici. A sotva z ní setřel prach a nakouknul do ní, už se těch nových příběhů ze staré doby železné nemůže nabažit. Monstrózní obelisk „Iterations Of I“, ďábelský kvapík „Scriptures In Scarlet“, magnetická „The Crooked Man“, „Progenitors Of A New Paradigm“, „Rabid Carnality“, „In Our Hands, The Scars“, „Neverwhen“, peklo, inferno a Helheim. Tohle je death metal, volové, a takhle se má hrát!
1. Iterations of I
2. Scriptures in Scarlet
3. The Crooked Man
4. Stormcrow
5. Progenitors of a New Paradigm
6. Rabid Carnality
7. In Our Hands, the Scars
8. Tear Off These Wings
9. Embrace the Kill
10. Neverwhen
11. The Blight at the End
12. We Are Legion
Diskografie
Scriptures (2020) Killing Music (2008) Organised Chaos (2001) Grind Bastard (1998) The Dreams You Dread (1995) The Grotesque / Ashen Epitaph (EP) (1994) Transcend The Rubicon (1993) Dark Is The Season (EP) (1992) The Grand Leveller (1991) Subsconscious Terror (1990)
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.